Recenze knihy : Taťána a Alexandr ( Paullina Simons)

Druhý díl každé série buď předčí ten první, anebo se mu nemůže vyrovnat. Jiná možnost ani není. I když se budete snažit sebevíc, jeden bude prostě vždycky aspoň o něco lepší. Po nadšení z Měděného jezdce, jsem se tedy vrhla na druhý díl. A vážně mě zajímalo, jak to bude v tomto případě...
Rok 1943, New York. Město, ve kterém se Taťána snaží zapomenout na hrůzy války, která panuje v Evropě a rodném Leningradu. Snaží se začít nový život společně se svým a Alexandrovým ( právě narozeným ) synem Anthonym. I když by měl být Alexandr mrtvý, Taťána stále věří a cítí, že žije. Mezitím se za oceánem Alexandr snaží ze všech sil přežít a přeje si, aby mohl ještě jednou spatřit Taťánu.
Jak jsem psala v úvodu, jsou jen dvě možnosti a bohužel v porovnání s prvním dílem, je druhý díl výrazně slabší. Po nadšení z Měděného jezdce, tu bohužel nadšení rychle opadlo. Nemůžu říct, že se příběh nepovedl, byl fajn a autorka psát prostě umí, jenomže už to nebylo ono. Může za to nejspíš fakt, že třičtvrtě knížky se střídalo mezi tím, co dělá Taťána v New Yorku a pak o tom, kde je Alexandr. Pasáže o Táně, jejím synovi a její práci v New Yorku mě celkem i bavily. Ale Alexandrovo kapitoly ne. Nevím, asi mi to téma války stačilo v Měděném jezdci. Zachránilo to až jejich společné shledání a závěr knihy.
Nedá se říct, že by mě druhý díl zklamal. Má jen smůlu, že Měděný jezdec byl prostě skvělý a moje očekávání bylo opravdu velké. Když to tak celkově zhodnotím, musí to být 4 hvězdičky z 5. Zřejmě i proto, že jsem vděčná, že autorka to hezky zakončila a nenutila mě se pouštět do třetího dílu.

