Recenze knihy : Měděný jezdec - The Bronze Horseman (Paullina Simons)

Příběhů o lidech, kteří se zamilují běhěm války a jejich láska jim dává sílu přežít a bojovat, existuje nespočet. Někde jsem četla, že je věděcky dokázané, že člověk se zamiluje rycheji a snadněji, pokud je jeho život v ohrožení. Osobně jsem tento typ romantiky a zároveň drama nikdy moc nemusela. Kvůli nadšeným reakcím na tuhle knihu, které se na mě valily ze všech stran, jsem nakonec neodolala. Předem jsem se ale obávala (ne zrovna krátkého) příběhu o Sovětském svazu a válce...
Děj nás zavede do Leningradu v Rusku, během 2. světové války. V roce 1941, v den, kdy Německo napadne Sovětský svaz, potká sedmnáctiletá Taťána o několik let staršího nadporučíka Alexandra Bělova. Zamiluje se do něho, ale téměř okamžitě pozná, co je to zakázaná láska. Alexandr je totiž vyvolený její starší sestry Dáši. Navíc Táně svěří své nebezpečné tajemství - svůj americký původ. O tom, že pochází z rodiny amerických komunistů, ví ještě jeho přítel Dimitrij, kterému se Táňa líbí a který by mohl kdykoliv ohrozit Alexandrův život. Musí se tedy společně vypořádat nejen s jejich tajnou láskou, ale i s hladem, smrtí, každodenním bombardováním a příšernými podmínkami, ve kterých žije celý Leningrad.
Ačkoliv to po prvních stránkách nevypadalo na něco senzačního, s každou následující stranou se příběh stával lepším a čtivějším. Nutno říct, že knihy o válce ani o Rusku nevyhledávám, ale jsem ráda, že jsem si našla cestu k téhle knize a to hned z několika důvodů. Jeden z hlavních je ze začátku nesmělý, ale postupem času až opravdu dechberoucí vztah mezi Taťánou a Alexandrem. Líbilo se mi, že Taťána byla mladší než Alexandr, protože jejich vztah se rozvíjel opravdu pomalu a nešlo hned o tělesné projevy lásky. Dokonce ani nebyly otravné ty neustálé překážky, které se jim stavěly do cesty.
Přiznávám, Taťána je občas na ránu, ale je mladá a žije ve válce. Jsou tu postavy, které jsou na ránu celou dobu a řekla bych, že válkou to není. A Alexandr je podle mě božský chlap.
Paradoxem ale je, že kromě romantické linie, bych nakonec vyzdvihla i popis života v Sovětském svazu během války. Život nebyl určitě lehký v žádné válce. Když mě ale příběh úplně pohltil, prožívala jsem a doslova trpěla každou chvíli, kdy Táňa s Dášou hladověly a jedly i to, co by za normálních okolností člověk nestrčil do pusy. Člověku se to zdá až neuvěřitelné, ale o to horší pocit, když si uvědomí, že to bohužel skutečné bylo. Myslím, že autorka to zde popsala opravdu živě.
Měděný jezdec je první díl z trilogie. Na druhý díl (Taťána a Alexandr) jsem se vrhla po menší pauze, ale podle mě skvěle zakončil jejich příběh. Třetí díl (Letní zahrada) jsem zatím nečetla a upřímně se na něj ani nechystám, neumím si představit, co tam autorka vymyslela. Mám i obavy, abych si nezkazila dojmy z této série.
Za mě má tahle kniha obrovský palec nahoru, stala se jednou z mých nej a je jedna z mála, o které můžu říct, že mi vyrazila dech! 5 hvězdiček z 5 bez debat.

