close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život je jako kniha, když necestuješ, zůstáváš stále na první stránce!

I cesta může znamenat cíl

24. dubna 2015 v 16:20 | Barbra |  Cestování
Ahoj všem, kteří alespoň občas zatoulají na můj web ! :)

Rozhodla jsem se po nějaké době konečně sepsat článek týkající se cestování. A to hned ze dvou důvodů. První je, že cestování miluju a kdybych mohla, nedělala bych celý život nic jiného. Samozřejmě bych nejdřív musela vyhrát v loterii, protože žiju chudý život vysokoškoláka. Navíc i bez pravidelné brigády, protože kvůli škole, kde jsem od rána do večera, není zkrátka čas. Ano, kupodivu je to tak. Exisují totiž i Vysoké školy, do kterých se chodí denně od sedmi do sedmi. A bohužel zrovna já jsem na jednu takovou musela narazit. Ale o tom bych mohla psát samostatný článek, byl by to dlouhý příběh.
Ten druhý důvod je, že v poslední době dost uvažuji o tom, že odjedu do zahraničí jako au pair. Souvisí to totiž i úzce s již zmíněnou VŠ, která bohužel dostatečně nenaplňuje mé předtavy a v podstatě i život. Teď jen, kam, na tom obrovském světě, se vydat.

USA


Tak možná by to překvapilo málo koho, že moje první volba by padla zrovna na Ameriku. Kdo mě dobře zná, ví, že jeden z mých největších cestovatelských snů jsou právě Spojené státy. Určitě nejsem jediná, kdo by se hned sbalil a odjel tam. Má to skvělé vyhlídky. Je to daleko, jela bych nejméně na rok a finančně by se to dalo snad taky nějak i utáhnout. Navíc se tam nabízí nekonečně mnoho míst a oblastí, které jsou různorodé a procestovat je všechny, je můj sen.
Jediný problém a také konečný je, že nemám řidičák a kvůli cestě do USA si ho dělat nehodlám. A protože zřejmě neexistuje možnost být au pair v USA bez řidičáku, mám smůlu. Tedy všechny agentury i diskuze to uvádějí jako nutnou podmínku. Možná kdybych si našla rodinu sama a jela na vlastní pěst, našla bych takovou, která by ho nevyžadovala. Jenomže to si napoprvé upřímně netroufám a raději zaplatím poplatek agentuře, která většinu vyřidí a se vším mi poradí. Takže tato varianta, ač velmi lákavá bohužel nepřichází v úvahu.
Šance odjezdu - 20 %

Německo


Německo by byla fajn volba, kdyby moje úroveň němčiny byla vysoká , stejně jako moje nechuť k tomuhle jazyku. Docela zajímavé je, že jsem se německy učila od čtvrté třídy a byl to můj první cizí jazyk. Ze začátku mi asi i šla a bavila mě. Když jsem ale v patnácti objevila kozlo angličtiny, bohužel němčina mi začala připadat jako něco hrozného. Už jen proto, že byla daleko těžší. Což dokazuje fakt, že za téměř desetl let němčiny umím mnohem lépe anglicky, kterou se učím pět let. Pravda maturovala jsem nakonec z angličtiny i němčiny. Ale promluvit na mě Němec, obávám se, že by měl smůlu a radši bych se ho zeptala, jestli umí anglicky.
No nicméně, když opomeneme jazyk (rozhodně ten nejdůležitější předpoklad), tak má Německo ohromné výhody. Je to blízko a mohla bych častěji jezdit domů. Určitě bych ušetřila za drahé letenky a všechno ostatní. Možná bych si i víc vydělala.
Ale v podstatě mě Německo ani nijak moc neláká. Párkrát jsem tam byla a viděla, co jsem chtěla. Takže si to na svém seznamu navštívených míst můžu s klidem odškrtnout.
Šance odjezdu - 5 %

Švýcarsko


Mrzí mě, že Švýcaři nemluví anglicky, protože bych se tam možná vydala i ráda. Moje učitelka němčiny nejspíš měla pravdu, že kdybych se na němčinu zaměřila víc, Švýcarsko by bylo něco pro mě. Zasněžené kopce jsem sice měla možnost navštívit, ale bydlet v takovém Zurichu, to by také nebylo vůbec špatný. Ale bohužel ta zatracená němčina...
Šance odjezdu - 5 %

Francie


Francouzštinu jsem ve škole neměla a díky Bohu za němčinu. Věřím, že pro někoho je to hezký jazyk. Musí mít ale pro ten jazyk cit a opravdu se ho chtít naučit. Dokonce jsme se jednou s mámou chtěli učit samy francouzsky. Přešlo nás to velmi rychle.
No ale opět pokud přeskočíme jazykovou bariéru, Paříž a vlastně celá Franice je nádherná. I když pro mě samotnou spíš jako pro turistku, než jako pro místo k žití.
Šance odjezdu - 1%

Itálie a Španělsko


Kdyby to byly anglicky mluvící země, jela bych hned. Obojí jsou to krásné země a žít tam alespoň chvíli by bylo perfektní. Moře, teplo, nádech dovolené a spoustu zajímavých míst. Škoda, že jsem se ve škole nedostala ke španělštině nebo italštině. Budu to muset v nejbližších letech napravit, dokud mi ještě myslí hlava.
Šance odjezdu - 1 %

Island


Island by byla neskutečně zajímavá volba. Už jenom proto, že je to jedno z dalších míst, které plánuju vidět. Anglicky bych se tam domluvila.
Jen mi to z nějakého nevysvětlitelného důvodu připadá mnohem dál, než Amerika. Když to vyslovím, zní to jako něco vzdáleného od civilizace. Možná i proto, že není na obrovském kontitentu. Zní to trochu hloupě, ale smysl mi to dává. Takže jako první výlet na delší dobu, to nebude ta nejlepší volba.
šance odjezdu - 20 %

Irsko


Pokud jde o Irsko, dostáváme se do míst, které už opravdu přicházejí v úvahu. Angličtina, i když možná trochu těžko srozumitelná pro cizince. Ale to počítám nebude lehké nikde.
Rozhodně tam jednou pojedu. Působí na mě totiž dojmem drsné, ale přesto neskutečně nádherné země s neuvěřitelnou přírodou.
Šance odjezdu - 30 %

Velká Británie


Ze všech možných možností, je Velká Británie asi tou nejlepší. Anglicky mluvicí země, nabízí spoustu možností, není zase tak daleko, letenky také najdete levně a hlavně řidičský průkaz není podmínkou. Jen výhodou pro ty, kteří chtějí vyloženě do Londýna. Já byla v Londýně už dvakrát, takže budu jenom raději někde mimo něj. Navíc moje kamarádka, která tam právě jako au pair teď je, tráví v Londýně každý víkend, i když tam zrovna nebydlí. Rozhodně jsem ale pro jakkoukoliv část Británie.
Šance odjezdu - 50 %

Univerzita ve Skotsku


To už je trochu myšlenka dopředu. Jelikož mi nevyhovuje moje VŠ, dost silně uvažuji o tom, že bych studovala v zahraničí. Oborů je nespočet a hlavně budu mít neuvěřitelnou jazykovou výhodu, když jí dostuduju. Volba padla na Skotsko, protože to je zřejmě naprosto jediná země, kde bych za školu nemusela platit. USA, Austrálie a dokonce i zbytek Británie požadují opravdu dost vysoké školné. Takže jelikož nemám žádné stipendium, tyhle dveře jsou zavřené.
Už jsem si zjišťovala hned několik informací, ale zatím jen okrajově. Mám dvě známé, které se pro tuhle variantu rozhodly. Jedna už tam skoro rok studuje, druhá se tam chystá od září. Samozřejmě to není asi úplně lehké se na nějakou univerzitu ve Skotsku dostat, ale ta možnost tu je a ne úplně mizivá. Slyšela jsem, že je těžší se tam udržet, než se tam dostat. Ale pokud si Vás nějaká ta škola už vybere, snaží se Vám pomoci a podporuje Vás, abyste školu úspěšně dokončili. Není to jako na většině VŠ v ČR, kde Vám ještě rádi pomůžou, abyste školu opustili. Bohužel mluví za mě vlastní zkušenost.

S největší pravděpodobností je vítězem právě Velká Británie. Teď už jen sestavit plán a uskutečnit ho. Zatím myslím jen dopředu a ne moc v detailech. Budu totiž muset vyzpovídat mou kamarádku, až se vrátí zpátky a začít se připravovat. Chtěla bych odjet nejdéle v září, takže počítám, že nejdéle v červnu budu muset všechno realizovat. Horší to bude se školou, protože v červnu je zkouškové a rodina o mých dosavadních plánech nemá tušení. Ne, že bych se jich potřebovala ptát na souhlas, ale lehké to nebude určitě.
Pokud máte nějaké rady, tipy, nápady, které by mi mohly pomoci, budu moc ráda, když se o ně semnou podělíte. :)
 

Hvězdně obsazené Into The Woods

23. dubna 2015 v 22:36 | Barbra |  Filmy
Recenze filmu: Into The Woods (Čarovný les)


Muzikál / Fantasy / Dobrodružný / Komedie
USA, 2014, 125 min

Režie: Rob Marshall
Předloha: James Lapine (kniha)
Scénář: James Lapine
Hudba: Stephen Sondheim

Hrají:
Anna Kendrick, Johnny Depp, Chris Pine, Emily Blunt, Meryl Streep, Lucy Punch, Mackenzie Mauzy, Christine Baranski, James Corden, Tracey Ullman, Frances de la Tour, Tammy Blanchard, Billy Magnussen, Daniel Huttlestone, Lilla Crawford





Filmový mashup pohádek v čele hned s několika známými tvářemi a ještě ve formě muzikálu určitě zaujme. Netradiční, originální a celkem neokoukané překvapení tohoto roku, na které láká hned několik zajímavostí. Například, že se jedná o zfilmování slavného brodwayského muzikálu. O to zajímavější je, že film mohl být na světě už v roce 1994 s Robinem Williamsem, Meg Ryan, Susan Sarandon nebo dokonce i Cher...

Anotace:

Vtipný a dojemný muzikál Čarovný les představuje klasické pohádkové příběhy Popelky, Červené Karkulky, Jacka a fazolového stonku a Lociky - ty všechny spojené v původním příběhu, ve kterém se dále objevuje pekař se svou ženou a přáním založit rodinu, a také zlá čarodějnice, která na oba manžele uvrhla kletbu. Čarovný les je moderním zpracováním oblíbených pohádek bratří Grimmů, ve kterém se protínají příběhy hned několika z nich, a který ukazuje, jaké důsledky mají přání a poslání jejich postav.

Cesta slavných herců tajemným lesem


Tak nevím, jestli bych úplně souhlasila se spojením "vtipný a dojemný muzikál". Jednou nebo dvakrát se možná zasmějete, ale rozhodně se nebudete za břicho popadat v průběhu celého příběhu. I když pravda je, že některé herecké grimasy v pěveckých scénách úsměvné jsou. A pokud čekáte velmi dojemný snímek, budete možná taky zklamaní. Zase tolik kapesníků asi potřeba nebude. I když šťastný pohádkový konec, který není úplně tak šťastný, vás možná dojme.

Pokud jde ale o příběh, tak je vidět, že byl velmi dobře promyšlený. Přece jenom jde o slavný a asi i oblíbený muzikál na Brodwayi. Spojení hned čtyř pohádek fungovalo víc než dobře a postavy a příběhy byly perfektně propletené. Takže i když znáte jednotlivé příběhy (Popelky, Karkulky a ostatních), příběh pekaře a jeho ženy sledujete s očekáváním, jak to dopadne.


Hereckému obsazení nejde vytknout pravděpodobně nic. Meryl Streep v roli zlé čarodějnice byla skvělá. Samozřejmě, že měla v sobě i špetku dobra. Anna Kendrick se ukázala jako Popelka velmi originální a zajímavou volbou. Princ v podání Chrise Pine neurazí zřejmě žádnou fafynku. Hlavně pokud s úžasem zjistíte, že umí zpívat. Emily Blunt jako pekařova žena také mile překvapila. Jak herecky, tak pěvecky.
Opět ale mírným zklamáním, které se objevuje v poslední době až příliš často, je jen několika minutová scéna nepřekonatelného Johnnyho Deppa v roli Vlka. Pokud jde o herce takového formátu, je velká škoda, že dostanou tak málo prostoru.

Muzikálové písně


Jelikož se jedná o muzikálové zpracování, v průběhu snímku se objeví hned několik písní. Ačkoliv se nejedná o zrovna chytlavé hity, všichni herci se zhostili svých pěveckých částí dobře. Bohužel díky protahovaným písním, byl někdy zbytečně nudně protahovaný i děj.

Není divu, že jde o slavný muzikál, příběh byl totiž velmi povedený. Možná až na zarážející princovu nevěru. Jinak ale moc dobře propracovaná zápletka a děj. Nebýt to ale muzikál, ale obyčejná pohádka, mohlo to být taky fajn. Za ty někdy provleklé písně, které bohužel do muzikálů patří, jsou to 4 hvězdičky z 5.

Oprášená, ale přece Popelka

9. dubna 2015 v 15:18 | Barbra |  Filmy

Recenze filmu: Popelka (Cinderella)


Hrají: Lily James, Cate Blanchett, Richard Madden, Helena Bonham Carter, Hayley Atwell, Holliday Grainger, Sophie McShera,Nonso Anozie, Derek Jacobi, Ben Chaplin, Andrew Fitch a další

Dobrodružný / Drama / Rodinný / Romantický / Fantasy
USA, 2015, 114 min

Režie: Kennneth Branagh
Scénář: Chris Weitz
Hudba: Patrick Doyle


Přepracované pohádky jsou jedním z nejžhavějších žánrů poslední doby. A to jak pro diváky, tak pro samotné filmaře. Například taková Sněhurka se dočkala již několika úspěšných filmových předělávek. Stejně tak jako příběhem Popelky se nechalo inspirovat nemálo filmů. Ať už je to Moderní popelka s Hilary Duff nebo Zakletá Ella s Anne Hathaway. Tento rok se filmový tvůrci však rozhodli, že věnují Popelce její pravý a původní příběh bez zbytečných novodobých výmyslů.

Disneyho klasika

Děj snímku Popelka sleduje osudy mladé Elky (Lily James), jejíž otec, kupec, se po smrti její matky znovu ožení. Elka má svého tatínka velice ráda, a tak se snaží ke své nové maceše (Cate Blanchett) a jejím dvěma dcerám Anastázii (Holliday Grainger) a Drizele (Sophie McShera) chovat vstřícně, a dělá všechno proto, aby se ve svém novém domově cítily dobře. Když ale Elčin otec nečekaně zemře, Elka zjistí, že je vydána na milost své nové žárlivé a kruté rodiny. Zanedlouho se z ní stane obyčejná služka, věčně umouněná od popela, které ostatní posměšně říkají Popelka. Navzdory krutostem, kterým je nucena čelit, ale Elka neztrácí naději a je rozhodnuta řídit se posledním přáním své matky, aby vždy byla "odvážná a laskavá". Nehodlá propadnout zoufalství, ani pohrdat těmi, kteří s ní jednají špatně. A pak je tu ještě jistý pohledný cizinec, se kterým se setkala v lesích. Elka, která nemá nejmenší tušení, že se ve skutečnosti jedná o prince, a nikoliv o pouhého učedníka ze zámku, má pocit, že konečně potkala spřízněnou duši. Záhy nato se zdá, že by se na ni konečně mohlo usmát štěstí. Všechny dívky z širokého okolí jsou totiž sezvány do královského paláce na bál a Elka se těší, že by se tam mohla znovu setkat s okouzlujícím Kitem (Richard Madden). Macecha jí však návštěvu bálu zakáže a zlomyslně jí roztrhá šaty. Jako ve všech správných pohádkách je však pomoc nablízku a objevuje se kouzelná víla kmotřička (Helena Bonham-Carter), která - proměnou dýně a několika myšek - Popelčin život navždy změní.

Co k tomu říct? Snad jen - konec dobrý, všechno dobré!

Příběh byl jednoduše kouzelný. Tahle klasická disneyovská Popelka má v sobě trochu větší kouzlo, než ta naše česká. Tři oříšky jsou sice fajn a dokonce je Elka tady od svého otce dostane, ale tím to končí. Zůstávají jí jen jako symbol a vzpomínka na zemřelého tatínka.
O kouzelnou atmosféru a nakonec i Popelčino štěstí se totiž postará její víla kmotřička. Je tu i nádherný palác, ples a řekněme i poněkud pohledný princ. Rozhodně to není žádný trouba a má srdce na pravém místě. Tvůrci se drželi předlohy, jak nejlépe mohli a udělali dobře. Novodobých Popelek s vylepšeným příběhem v moderním světě je totiž až dost.

Herecké obsazení

bylo hodně řešené téma v mnohých diskuzích. Zatímco role macechy (Cate Blanchett) a Víly kmotřičky (Helena Bonham Carter) byly jasné už od začátku, místo role Popelky bylo dlouho prázdné. Zvažovala se například dokonce i Emma Watson. Ta nakonec získala roli jiné disneyovské krásky a roli Popelky dostala mladá a celkem ještě neznámá herečka Lily James. Propůjčila tak Popelce nejen hezkou tvář, ale předvedla docela i přesvědčivý herecký výkon.
Richard Madden v roli prince také nebyl nijak špatný. Nejdřív jsem sice byla trochu nesvá z jeho až přespříliš modrých očí a sladkého úsměvu, ale nakonec proč ne. Do pohádky se hodil perfektně.
Hodně jsem se tešila na Vílu kmotřičku, ale bohužel Helena Bonham Carter nedostala příliš časového prostoru. Pokud můžu hádat, nebylo to ani více, jak deset minut. Je to škoda, je to totiž ohromně výborná herečka, která dá opravdu každé své roli kousek sebe. Takových herců je v dnešní době pramálo.
S kým jsem si nebyla naopak moc jistá, byla Cate Blanchett. Nepatří totiž zrovna mezi mé oblíbené a hlavně vyhledávané herečky. A ať už dokázala přesvědčit spoustu diváků a fanoušků, u mě se jí to doposud zatím bohužel nepovedlo. A to ani v případě zlé macechy. Do role mi vůbec nesedla a jediné, co upoutalo moji pozornost, byl její hlasitý smích. Daleko víc mám v oblibě macechu například z Moderní popelky, kterou jsem si dokonce zamilovala.
Role nevlastních sester pro mě byly tak nějak naprosto nevýrazné. Směšné ale chvílemi alespoň byly.

Filmová výprava

Ta byla dle mého názoru moc dobře povedená. Zámek na mě udělal ohromný dojem. Byl obrovský a v době plesu se stal naprosto velkolepým. A pohádkový balkon, na kterém Popelka stála s princem po svatbě, mi až neuvěřitelně připomínal Kate a Williama na balkóně v Buckinghamském paláci. Moc se mi líbil i Popelčin kočár z dýně a to nemluvím o koních s myšíma ušima.
Popelčin skleněný střevíček bych si sice na nohu nejspíš nevzala, vypadal ale velice elegantně.
Jedno z velkých nej jsou rozhodně Popelčiny plesové šaty ( i když Víla kmotřička jí svými šaty dýchá na záda). Nádherně modré a skvěle ladí k princovým očím. Jen ten přehnaně a nepřirozeně úzký pas Popelce asi málokdo závidí. Určitě si toho nejde nevšimnout, ať se snažíte sebevíc. Možná přehlednutá chyba, ale můžeme to brát i s humorem. Asi chtěli tvůrci názorně ukázat, že Popelce zkrátka doma nedávali vůbec najíst.
Ovšem jejímu až královskému příchodu na bál to na kráse neubralo.

Hudba, zpěv a tanec

I toho se dočkáme v Popelce. Jak hudba, která se objeví ve filmu, a nebo samotný soundtrack jsou povedené. Popelka si dokonce často velmi ráda zpívá (dokonce jí to jde moc dobře) a samozřejmě, že nechybí ani celkem působivý a velkolepý tanec s princem.


Bylo to hezké, milé a prostě magicky kouzelné. Kreslená klasika se konečně dočkala pořádných hereckých tváří a výkonů. Moderní techniky filmařů daly Popelce lesk a svěžest. Zaujme malé, zaujme velké.
Jak můžeme něco namítat a hledat chyby, když byl konec šťastný a ten přece pohádky mají. A my můžeme všichni jen Popelce závidět její šťastný a pohádkový konec. Za oprášení známého příběhu bez předělávek 5 hvězdiček z 5.
 


Pravá blondýnka v Divočině

15. března 2015 v 16:59 | Barbra |  Filmy
Recenze filmu: Divočina (Wild)




Hrají: Reese Witherspoon, Gaby Hoffman, Laura Dern, Kevin Rankin, W. Earl Brown, Ted Rooney, Thomas Sadoski, Michiel Huisman, Cheryl Strayder a další.

Životopisný / Drama
USA, 2014, 115 minut

Režie: Jean-Marc Vallée
Předloha: Cheryl Strayder - Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail
Scénář: Nick Hornby
Kamera: Yves Bélanger

Dramatický snímek v hlavní roli s Reese Witherspoon dorazil do kin. Příběh o ženě, která se rozhodne na dlouhé cestě najít sama sebe, je podle skutečné události. Herečka tak názorně ukázala, že i pravá blondýna zvládne cokoliv. Ať už je to zima, hlad, bolest nebo všelijaká zvířata, která na ni v divočině číhala...

Anotace:

Každý z nás má chvíle, kdy se cítí mizerně, má všeho plné zuby a všechno se kolem něj hroutí. Cheryl (Reese Witherspoon), hlavní hrdinka filmu Divočina, se takto cítí už delší dobu. Po smrti matky a krachu manželství, si myslí, že už přišla o všechno. Do života jí navíc vstoupí i drogy a náhodné známosti na jednu noc. A když už má pocit, že nemá co ztratit, udělá nejimpulzivnější rozhodnutí svého života. S nulovou zkušeností s divokou přírodou a s obludně těžkým batohem, poháněná zbylou vůlí, rozhodne se úplně sama zdolat 1770 km dlouhou vysokohorskou trasu pojmenovanou PCT - Pacifik Crest Trail. Což je nejdelší, nejtěžší a nejdivočejší stezka v celé Americe, cesta vedoucí od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Cheryl cítí, že když v této zkoušce dokáže obstát a překoná všechny překážky, bude na konci této cesty stát znovu a pevně na vlastních nohách. To ale zdaleka zatím netuší, co na ní na této pouti čeká. Vyrazí na trasu hodně nepřipravená a mnohokrát se dostane na dno svých sil. Od začátku přemáhá chuť ten bláznivý podnik vzdát. Batoh jí do krve sedře záda, část cesty projde jen s jednou botou, nevyhne se setkání s chřestýši a medvědy, překonává zničující vedra i sněhové závěje. Prožije odhodlání, hněv, beznaděj, vyčerpání, osamělost a na konci své pouti znovuobjeví vlastní sílu, radost, odvahu a krásu.


Kdo by neocenil výkon autorky, která se nevzdala a došla do cíle, který si stanovila. Ovšem výkon Reese Witherspoon v hlavní roli zaslouží velké ocenění. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, je celým tahounem filmu právě ona. Tak to alespoň můžu říct za sebe.
Pravdou totiž je, že původně mě na film nalákal děj. Že byla v hlavní roli Reese Witherspoon už byl jen takový bonus. Po shlédnutí mám ale opačný názor. Děj, ač velmi zajímavý a dobrý námět pro film, mě lehce zklamal. Samozřejmě je to životopisný snímek, tím pádem těžko kritizovat události, které se skutečně staly. Ovšem tak nějak se nemůžu zbavit dojmu, že jsem od divočiny, do které se hrdinka dostala, čekala větší drama a nebezpečí. Knihu jsem neměla možnost číst, ale věřím, že autorka svoje zážitky lépe a bohatěji vylíčila.
Pokud jde ale o herecký výkon Reese Witherspoon, zvládla ho na absolutní jedničku. Kdo ji zná jen z romantických komedií, stejně jako já, bude příjemně překvapený, jak dobře svoji úlohu sehrála.


Co se týče životopisných snímků, mám je hodně v oblibě. Nevím přesně proč, ale pokud se někde objeví "natočeno podle skutečné události", ihned mám chuť to vidět. Zřejmě proto, že z toho cítím reálnost, pravdivost, skutečnost. V tomhle případě až kroutím hlavou nad autorčiným životem. Víc jsem se divila snad už jen u Vlka z Wall Street. Ale na druhou stranu film má o to větší hodnotu, že se ten příběh skutečně stal a není pouhým výmyslem filmových tvůrců.

S čím jsem měla taky poněkud problém, byl scénář. Konkrétně pokud jde o nadávky. Chápu, že žena, která je sama v divoké přírodě, nebude mít ten nejlepší slovník. Dokonce by jí to člověk nemohl mít za zlé. Přesto mi ale přišlo, že se ve snímku vystkytovalo jedno a to samé sprosté slovo pořád dokola. A to i v situacích, kde by je málokterý divák očekával. Ze začátku si toho člověk ani nevšímá, ale ke konci filmu už si říká: "Kolikrát to proboha ještě řekne?" Upřímně si neumím představit, jak to bude vypadat s českým dabingem.

Kromě hereckého výkonu je dalším obdivuhodným prvkem samotná příroda. Nádherné scenérie jsou totiž k vidění v průběhu téměř celého snímku.


Celkově jsem byla na konci filmu zmatená a pak i zklamaná. Autorčinu odvahu a výkon obdivuji, avšak jako film bych to hodnotila průměrně. Reese byla v roli Cheryl skvělá a kdyby se hlavní role zhostila nějaká neznámá herečka, asi bych to ani nedokoukala a vzdala to hned na začátku. Bohužel 3 hvězdičky z 5.

Four aneb Tobiasův příběh

12. března 2015 v 17:43 | Barbra |  Recenze knih
Recenze knihy: Čtyřka: Divergentní povídky - Veronica Roth (Four: A Divergent Story Collection) ze série Povstalecká trilogi


Zatímco do kin míří druhý díl z trilogie s názvem Rezistence, knižní série už má svůj konec. Jako symbolickou tečku téhle ságy sepsala autorka Tobiasův příběh v krátké knize. Zkrátka se rozhodla nasytit hladové fanoušky přesně tím, na co měli největší chuť - jak to viděl Tobias alias Čtyřka.

"Mým čtenářům, kterým je vlastní rozum i odvaha"

Anotace:

Dva roky předtím, než Beatrice Priorová podstoupila Obřad volby, to samé učinil i Tobias. Po svém překvapivém rozhodnutí se ocitá mezi Neohroženými - zde konečně může zapomenout na svého tyranského otce, přestat být tím ustrašeným klukem schovávajícím se v koutě a žít šťastný život, nebo si to alespoň myslí. Už jako Čtyřka přichází na to, že ani nová frakce není bez problémů - nejen že pro získání postavení jsou Neohrožení ochotni jít přes mrtvoly, ale zároveň skrývají tajemství, které by mohlo rozvrátit celý systém frakcí. O dva roky později Čtyřka cítí, že by měl něco udělat, ale stále netuší co. Teprve dívka, která jako první nováček skáče ze střechy do záchranné sítě, může vše změnit. S ní dokáže napravit celý svět. S ní by Čtyřka opět mohl být Tobiasem.


Po překvapivém zjištění, že existuje příběh z pohledu Tobiase, přišlo další překvapení již ve chvíli, kdy jsem knihou listovala. A to v podobě autorčina úvodu, kde se dozvídám, že Divergenci začala původně psát z pohledu Tobiase. Možná je ta informace známá, pro mě však byla naprostou novinkou.
Knihu se rozhodla rozdělit na několik částí. První tři části - povídky se odehrávají ještě před tím než se Čtyřka setká s Tris.

Přeběhlík - první část je ta, kde se dozvídáme o týrání Tobiase jeho otcem Marcusem.
Nováček - Tobias je nováčkem u Neohrožených a jak víme, vede si víc než dobře.
Syn - Čtyřka jako právoplatný člen Neohrožených.

Jednoznačně nemůžu říct, která byla nejlepší. Dívám se totiž na to, jako na ucelený příběh, který trochu rychleji přebíhal v čase. Ze všech jsem si ale něco odnesla. Ať už nějakou novou informaci, zjištění nebo jsem si jen udělala názor na nějakou situaci či postavu. Konkrétně proč se choval vůči všem nováčkům, včetně Tris, tak jak se choval. Jeho spory s Ericem a návraty do jeho krajiny strachu. Dokonce jsem i díky tomu pochopila spoustu věcí v systému Neohrožených, co mi v Divergenci trochu unikalo. Tobiasova minulost mě do jisté míry zaujala, někde překvapila a pomohla mi se lépe do jeho postavy vcítit a pochopit ji.

S Tris se setkává v závěrečné části Zrádce. Přiznám se, že tahle část pro mě byla asi nejlepší, protože se tu objevila Tris. A to nejen při jejich setkáních a rozhovorech, ale i to jak o ní Tobias přemýšlel. Pro někoho pouhé převyprávění Divergence z Tobiasova pohledu. Pro mě ale příjemné oživení příběhu z pohledu někoho jiného než Tris. Navíc se nejedná o celý příběh, jen určitou část. Nenajdete tu totiž vše, dokonce ani jejich setkání.

Jako úplný bonus na závěr knihy dala autorka tři opravdu významné situace, které mezi Tobiasem a Tris proběhly. Samozřejmě z pohledu Tobiase. Jejich první setkání ( První skokan - Tris). Varování Tris, aby byla opatrná a dávala si pozor na jazyk (Buď opatrná, Tris). A jako poslední opilý Tobias, který složí Tris kompliment (Sluší ti to, Tris).
Tyhle tři opravdu krátké kapitolky jsou myslím přesně tím, co potěší nejvíce fanoušků. Protože i mě udělaly největší radost.

Ke knize jsem přistupovala s tím, že nejde o žádné pokračování, jen takový dodatek k celé trilogii. Svým způsobem to do jisté míry můžete vidět jako fan fiction, akorát od autorky. A přesně takový účel z mého pohledu ta kniha má a splnila ho. Způsob vyprávění bez chyby, vybrané kapitoly z Tobiasova pohledu taky. Nemůžu si na nic stěžovat. Opravdu to bylo skvělé zakončení a doplněk, které si tahle série zasloužila.

Trochu nechápu mraky fanoušků, kteří se cítí zklamaní, protože mají pocit, že se nic nového nedozvěděli. Podle mnohých je i kniha zbytečná. Podle mě samotná polovina knihy, která se věnuje Tobiasovo minulosti je plná nových informací. A nebo alespoň překvapivých zjištěních. Navíc ať už si říká, kdo chce, co chce, každý alespoň trochu toužil vědět, jak to celé s Tris vnímal Tobias.
Rozhodně jsem si čtení užila mnohem víc, než při čtení Aliance. Tu bych nazvala mírným zklamáním, které jsem nečekala.



Za sebe můžu tedy říct, že jsem spokojená a autorce moc děkuju. Jak jsem byla z konce trilogie trochu nesvá a nespokojená, jak to celé dopadlo, Divergentní povídky mi zvedly náladu. A vrátily mi i ten skvělý pocit euforie, jaký jsem měla tenkrát po prvním přečtení Divergence. Veronica Roth si tím u mě zachránila krk. Hodnotím knihu víc než kladně a rozhodně by si jí měl každý fanoušek přečíst. Jsou to sice "jen" 4 hvězdičky z 5, ale spokojenost byla velká.

Poslední filmový trhák Bena Afflecka - Zmizelá

3. března 2015 v 17:51 | Barbra |  Filmy
Recenze filmu: Zmizelá (Gone girl)


Hrají: Ben Affleck, Rosamund Pike, Carrie Coon, Casey Wilson, Neil Patrick Harris, Kim Dickens, Tyler Perry, Lee Norris, Missi Pyle, Patrick Fugit, Kathleen Rose Perkins, Sela Ward, Scoot McNairy, Emily Ratajkowski a další.

Drama/ Thriller/ Misteriózní
USA, 2014, 145 minut

Režie: David Fincher
Předloha: Gilliian Flynn - Gone Girl
Scénář: Gillian Flynn
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross

Drama a napětí kam se podíváš. Tak nějak by se dala definovat Zmizelá. Knižní předloha je na trhu už od roku 2013 (originál v roce 2012), film byl natočen o rok později. Drama a thrillery nejsou zrovna mým šálkem čaje, proto jsem knihu nečetla. Ale vlna chvály na Zmizelou se na mě valila ze všech stran. Tak jsem si jednoduše musela rozšířit obzory. Už jenom proto, že jsem umírala touhou vědět, kam se ta Amy sakra poděla. A jestli na Bena Afflecka padla role mazaného vraha, nebo trpícího manžela, který byl nepráven obviněn...

Nickova žena Amy se ztratí v den jejich pátého výročí. Vše naznačuje tomu, že ji někdo unesl. Nick zalarmuje policii a začne rozsáhlá pátrací akce. Všichni doufají, že Amy najdou živou. Probíhá i policejní vyšetřování, kdy se detektivové snaží nejen najít Amy, ale i člověka, který má její zmizení na svědomí. Všechny stopy, nalezené důkazy a výpovědi svědků však nasvěčují tomu, že by pachatelem mohl být právě Nick. Objevují se stále nové a nové otázky, na které nelze odpovědět a Nick se snaží všechny kolem sebe přesvědčit, že se zmizením své ženy nemá nic společného. Uvěří mu ale někdo? Byl by Nick opravdu schopný svojí ženě ublížit? A je Amy ještě vůbec naživu?


Už vím, proč drama a thrillery příliš nevyhledávám. Mám z nich nekonečný zmatek v hlavě, hlavně pokud skončí tak, jako skončila Zmizelá.
Příběh nás vtáhne do děje téměř okamžitě, ale opravdové drama začíná, až řekněme od poloviny filmu. A tam už je to tedy pro milovníky tohoto žánru nefalšované a pořádně "dramatické drama". Z mého pohledu byl začátek lehce líný a trochu zvláštní. A to obzvláště, kdy se scény prolínaly s minulostí Amy a Nicka. Když jsem došla do konce, trochu mi došlo i proč ty scény takové byly. Pozornost jsem udržovala jen díky tomu, že jsem se snažila přijít na svou vlastní teorii o jejím zmizení.
Jak byl ale začátek liný, od poloviny nabírá děj obrovský spád a na stupnici napětí nastupuje číslo deset. Celou dobu mi pak v hlavě už jen beželo slovo Panebože. A pořád dokola. Ke konci filmu jsem byla už přesvědčená, že jsem udělala hodně dobře, že jsem si to pustila a těšila se na samotné finále.
Samozřejmě, že mě ale muselo něco zklamat. Jednu věc totiž opravdu nesnáším a to, když film nemá konec. Je to jako by vypnuly film ještě před tím koncem, který ovšem neexistuje. Byla jsem tak nadšená z té zápletky, kterou bych nazvala (celkem odvážně) jako brilantní. Otevřený konec mě ale pěkně vytočil. Takže vůbec o nic nepřijdete, když poslední dvě minuty vynecháte. Vyjde to totiž nastejno. Nemusíte se ale bát, co se stalo s Amy se dozvíte.


Pokud jde o herecké obsazení, Ben Affleck (Nick) byl celkem dobrá volba. Rozhodně tím tvůrci nic nezkazili. Znám názory, že neumí hrát, ale troufám si říct, že tady ani nemusel předvádět excelentní výkon. Alespoň tam působí přirozeně a ne přehnaně strojeně. Koho ale za skvělý herecký výkon oceňuji je Rosamund Pike v roli Amy. Měla jsem možnost ji vidět jen v Pýcha a předsudek jako starší sestru budoucí paní Darcyové. Tam neměla příliš velkou možnost se herecky ukázat, a proto jsem nevěřila vlastním očím, jak dobře se tady své role zhostila. Jsem přesvědčena, že na konci filmu budete obdivovat nejen její roli, ale i samotnou herečku. Ze známých tváří stojí za zmínku i Neil Patrick Harris (Barney z HIMYM), který do tohoto až psychopatického snímku perfektně zapadl.


Jak jsem říkala, knihu přečtenou nemám. Nemohu tedy srovnávat. Jsem ale neskutečně ráda, že jsem knihu nečetla dřív, protože o to víc jsem si užila film. Nenechala jsem si od nikoho říct, jak a proč Amy zmizela. Takže jsem napjatě čekala a byla tak aspoň překvapená. Rozhodně bych z toho neměla nic, kdybych to četla a celý děj věděla.
Na knihu se ale přece jen nechystám. Zjistila jsem, že drama a psycho věci jako je tohle, je přece jenom lepší sledovat. Pokud nemáte dostatek představivosti na tyhle věci, filmové scény vám k tomu dostatečně dopomohou.


Jsem toho názoru, že každý film má ve vás vyvolat nějaké emoce a zanechat určitý dojem. Jinak nestojí za nic a nemá cenu ztrácet s ním čas. A stála Zmizelá za to? Byla jsem napjatá. Byla jsem udivená. Děsilo mě to. Zároveň jsem oněměla úžasem. Přišlo mi to jako naprosté psycho. Takže to asi stálo za to.
Nedokážu ale říct, jestli bych to všem doporučila. Nebýt toho proklatého otevřeného konce, hodnotila bych to jako jeden z nejlepších filmů roku 2014. Herecké výkony a rozuzlení zápletky by si to totiž zasloužilo. Takhle jsou z toho jen 4 hvězdičky z 5.

Love, Rosie na plátně

2. března 2015 v 21:59 | Barbra |  Filmy
Recenze filmu: S láskou, Rosie (Love, Rosie)


Hrají : Lily Collins (Rosie), Sam Claflin (Alex), Christian Cooke (Greg), Suki Waterhouse (Bethany), Tamsin Egerton, Lily Laight, Jamie Beamish a další.

Komedie/Romantický

Velká Británie/USA, 2014, 102 minut
Předloha: Cecelia Ahern - Where Rainbows End (Love, Rosie)
Režie: Christian Ditter
Scénář: Juliette Towhidi
Hudba: Ralf Wengenmayr

Sice recenze na film nepíšu, ale rozhodla jsem se udělat výjimku. Po hodně dlouhé době se totiž stalo, že jsem měla možnost vidět první film, než číst knihu. Což by se mohlo zdát až děsivé, ale je to tak...

Alex a Rosie jsou nejlepší kamarádi už od dětství. Řeší spolu všechny problémy, včetně těch, co se týkají jejich milostného života. Plánují si společný život mimo Británii, v Bostonu. Alex chce na Harvard na medicínu a Rosie na univerzitu studovat hotelnictví, aby si jednou mohla otevřít svůj vlastní hotel.
Na školní ples chtějí jít společně, ale Rosie pozve nejhezčí kluk z ročníku Greg, a tak se Alex rozhodne naopak pozvat krásku z ročníku Bethany. Jenže po nevydařeném večírku, kdy Rosie skončí v noci v nemocnici, jí později překazí plány nečekané zjištění - je těhotná s Gregem.
Alex se vydá do Bostonu a čeká, že za ním Rosie, co nejdříve přijede, protože mu o těhotenství nic neřekne. Plán je jasný, donosit dítě, dát ho k adopci a jet za Alexem. Ale život nedopadne vždycky přesně tak, jak si ho naplánujeme.


Tak jo, byla to romantická komedie, ale jaká! Napadají mě na tenhle film zřejmě jen samá superlativa, teď jen kde začít.
Začnu asi příběhem. A jednoduše můžu říct, líbil se mi a to hodně. Námět vcelku jednoduchý, mladá dvojice, která se přátelí už od dětství si uvědomí, že jsou víc než kamarádi, bohužel ale pozdě. A nutno říct, že na šťastný konec si budete čekat hodně dlouho, jak už to tak bývá. Děj se dal lehce předvídat, ale přece jen nás i hlavní hrdiny dokázalo spoustu věcí překvapit. Zkrátka, když už se něco vyřeší a divák si myslí, že to nemůže být víc komplikované, zamotá se to ještě víc. O úsměvné momenty a vtipné scény rozhodně není nouze.

Velkým lákadlem je rozhodně herecké obsazení. To byl vlastně ten hlavní důvod, proč jsem se rozhodla na film jít. Musím říct, že jsem obrovský fanoušek Lily Collins a nevynechám jediný film, kde hraje. A za mě má palec nahoru i tady. Nezklamala mě, naopak. Roli Rosie podle mě zvládla skvěle. Jako by jí byla napsaná na tělo a naprosto jí sedla. Emoce jí věřím v každé scéně a jako herečka na mě působí strašně přirozeně. V roli Alexe se představil Sam Claflin, kterého všichni znají jako nafoukaného Finnicka z Hunger Games. A já jsem na něj byla opravdu zvědavá. Jako Finnick mě nijak neohromil, ale jako Alexe jsem si ho naprosto zamilovala a do role nemohli vybrat nikoho lepšího. Hlavní dvojice je prostě skvělá a funguje to mezi nimi víc než dobře. Co se týče ostatních postav, s nikým jsem nijak výrazný problém neměla. I když samozřejmě, Bethany a Greg jsou vzhledem k tomu, že fandíte ústřední dvojici, trochu otravní.

Co ale musím zmínit a hodně ocenit je hudba. Velká pochvala pro pána, který jí vybíral. Ve většině případech to byla právě dobře vybraná písnička, která podtrhla probíhající situaci a zapříčinila to, že jsem hned několik scén nemohla dostat z hlavy. K těm nejlepším bych určitě zařadila scénu, kde jde Rosie vrazit Gregovi - Fuck you (Lily Alen) nebo scéna, kdy běží na svatbu - Suddenly I see (KT Tunstall). Rozhodně jich bylo víc, ale tyhle dvě byly jednoduše perfektně umístěné.

Možná stojí za zmínku i scénář. Dobré dialogy jsou vždy důležitým předpokladem pro dobrý film. A já musím vychválit těch několik vtipných monologů a dialogů, kterým jsem se upřímně od srdce zasmála.


Ráda bych srovnala filmové zpracování s předlohou. Bohužel jsem se ke knize ale ještě nedostala. Měla jsem v plánu po ní šáhnout hned, jak jsem dokoukala film. Jenže, trochu mě odradil způsob, jakým je kniha napsaná. Příběh není klasicky vyprávěn, ale je ve formě dialogů. Pořád mě to ale láká, protože jsem zaslechla, že film pojali trochu jinak, než jaká je kniha.

Celkově musím říct, že film na mě udělal ohromný dojem. A nedokážu si vybrat, která část je za to nejvíc odpovědná. Moje dojmy z kina by se mohly zdát až přehnaně optimistické. Podívala jsem se na něj ale s odstupem času i doma v klidu a účinek to mělo naprosto stejný. Snad jsem si ten film oblíbila ještě víc a budu ho muset vidět jěště alespoň stokrát, aby mě začal trochu nudit.
Hodnotit nemůžu jinak než 5 hvězdiček z 5 a vřele doporučuji všem, protože když opomeneme romantiku v hlavní roli, zábavu a napětí si užijete bezpochyby.

Na závěr přidávám i dvě zmíněné písničky z filmu (samozřejmě bez scény, ve které jsou, to není úplně ono, ale i tak) :)

1. Scéna, kdy Rosie letí do Bostonu na svatbu.

2. Scéna, kdy Rosie jde jednu vrazit Gregovi.

Hostitel aneb Nepříliš nadějná budoucnost lidstva

19. února 2015 v 14:41 | Barbra |  Recenze knih
Recenze knihy: Hostitel (Stephenie Meyer)


Úvodem snad nutno říct, že pokud se vysloví jméno autorky Stephenie Meyer, většina lidí okamžitě zareaguje: "To je ta co napsala Stmívání." Alespoň taková je má vlastní zkušenost. Ano, pravdou je, že i já jsem o téhle knize dlouho vůbec nevěděla a chystala se číst slavný upíří příběh. Ale osud tomu asi tak chtěl, abych Stmívání odložila na jindy. A v době, kdy miliony lidí hltalo Twilight ságu, já dostala do rukou neznámého Hostitele...

Náš svět v budoucnu napadl neviditelný nepřítel z jiné planety,tzv. Duše. Lidé se pro tyto parazity staly pouhým hostitelským tělem. Jejich mozek ovládne vetřelec, ale jejich tělo zůstane netknuté a pokračuje v životě. Obětí se stává drtivá většina lidí na planetě. Spoustu z nich volí raději smrt. Zůstává pár posledních, kteří se snaží bránit ze všech sil a uniknout.
Mezi přeživší patří i Melanie Stryder. Když je ale chycena, stane se hostitelem pro duši jménem Poutnice. Melanie se nehodlá však vzdát své mysli, i když jí její tělo už nepatří. Ostatní Duše se snaží najít ostatní, kteří unikají a chtějí po Poutnici, aby k nim pomocí vzpomínek Melanie našla cestu. Poutnice ze začátku spolupracuje, ale Melanie jí to nechce dovolit, protože má strach o Jamieho a Jareda. Protože Poutnice ovládá tělo, sdílí s Melanií i stejné pocity. Jakmile Poutnice ucití silné vzpomínky a obavy, nechce ohrozit život mladšího bratra Melanie Jamieho a milovaného Jareda.

Člověk si tu knihu musí přečíst, aby jí dokázal ocenit, hodnotit a mohl jí soudit. Přiznávám, tenhle žánr je mi velmi blízký, ale není to ten hlavní důvod, proč tuhle knihu nemůžu dostat z hlavy.
Začátek byl poněkud zvláštní. Díkybohu mě ale neodradil od čtení, protože po pár stránkách už jsem se nemohla odtrhnout. Příběh byl doslova neskutečný, strhující a neustále zajímavý.
Pohltilo mě to, asi tak jako Poutnici Melaniny vzpomínky. Celá ta myšlenka o uvěznění mysli v těle, které nemůže ovládat a její křičení nikdo neslyší, byla ohromující. A to nemluvím o tom, když se děj přesunul do jeskyně. Jamie, Jared, Ian, Jeb...všechny skvělé postavy. Dokonce se ani nedokážu rozhodnout, která postava byla nejlepší a která mě naopak štvala nejvíc.
Vlastně mě to nutí, se nad tím pokaždé zamýšlet. Vždy vyjde vítězně Jared, protože Ian se snažil nejdřív Poutnici zabít. Jenže když se nad tím zamyslím, ani Jared nebyl bez chyby. K Poutnici se choval taky dost hrozně, i když jí zrovna zabít nechtěl. Meyer to prostě vymyslela dokonale, aby vás to nutilo takhle přemýšlet.
Hodně ocenuji, že na konci nenastala nějaká válka, boj, cokoliv mezi hledači a lidmi z jeskyně. Nejsem zrovna akční typ a v tomhle případě by kniha ztratila klidného a tajemného ducha, ve kterém se celý příběh nesl. Bála jsem se, že to přijde, ale naštěstí nepřišlo a konec byl úžasný. Nedokázala jsem odhadnout, co bude na další stránce, což mě nutilo se víc a víc těšit jak to dopadne. Zároveň mě ale po přečtení zamrzelo, že už je konec.
Jedno se musí Stephenie Meyer opravdu uznat, dokáže neskutečně skvěle popsat svůj vymyšlený svět. Jako jedna z mála autorů, co znám, má opravdu bohatou fantazii a umí jí i vložit na papír.

Nerada srovnávám dvě knihy od autora, která je lepší, která horší. Malou poznámku si tady ale přece jenom neodpustím. Mánie, která kolem Twilight ságy nastala asi trochu pokazila její reputaci a je hodně kritizovaná. Dopomohly k tomu určitě i filmy. Já osobně proti ní nic nemám, knížní předloha je ale určitě lepší. Bohatá fantazie tady autorce rozhodně také nechyběla. Jsem ale ráda, že veškerý ten poplach a mánie, Hostitele tak nějak minul.

Ti, kdo knihu nečetli, určitě alespoň znají filmové zpracování (Hostitel). Což je asi ten problém. Protože film nebyl nejpovedenější, spoustu lidí tak soudí i knihu. Ačkoliv podle mě, tady se nedá nic srovnávat. Film se pouze inspiroval příběhem a upřímně já se ani nedivím. Celý děj, včetně poselství jaké kniha nese, se prostě zfilmovat asi ani nedá. A je to možná i dobře.
Já patřím ale zřejmě mezi tu menšinu, která film úplně neodepisuje. Samozřejmě o proti knize je to nic. Mám ale slabost pro Maxe Ironse a při čtení knihy v roli Jareda vidím jeho. Takže když mám chuť na Hostitele, ale nemám zrovna čas číst, tak se na film kouknu ráda.

Knihy, které se stanou celosvětově oblíbené, to nemají nikdy lehké. Jedni je milují, ale vždy se pak najdou i ti, kteří je budou neustále kritizovat. Hostitel je ale kniha, která má příběh, smysl, kouzlo...něco, co se jen těžko popisuje. Kdo jí četl, určitě mi rozumí.
U mě má tahle kniha zvláštní místo, vryla se mi do paměti a zřejmě si jí přečtu ještě hodněkrát. Jediná vada na kráse je, že neměla ještě o pár stránek víc, tady totiž víc jak 500 stran nestačí. Za mě 5 hvězdiček z 5.

Miláček i noční můra Marley a já

14. února 2015 v 19:38 | Barbra |  Recenze knih
Recenze knihy: Marley a já aneb Život s nejhorším psem na světě (John Grogan)


Pokud je kniha podle skutečného příběhu a navíc jde o čtyřnohého mazlíčka, pro milovníky zvířat je to ráj. A protože já jsem především obrovský milovník psů, příběh o tom nejhorším psovi na světě jsem si nemohla nechat ujít...

Mladý pár novinářů, John a Jenny, si pořídí štěně labradora. Chtějí se tak připravit na roli rodičů a zjistit, jestli se dokážou postarat i o někoho jiného, než jen sami o sebe. Z roztomilého Marleyho, jak ho pojmenují, se však vyklube chodící katastrofa. Ničí nábytek, trhá toaletní papír a sežere všechno, co najde. Z malého neohrabaného štěněte roste velký neovladatelný pes. Bezradní John a Jenny ho vezmou do výcvikové školy, ale z té ho nakonec vyloučí. Marley je zkrátka nenapravitelný. Ocasem smete všechno ze stolu, leze do odpadkového koše, skáče na lidi a pije vodu ze záchodu. Jeho páníčci ho ale i přes to milují a nechtějí se ho vzdát. Marley jim svou věrnou lásku bohatě oplácí.
Když se však narodí děti, je čas začít Marleyho opravdu krotit. Jde to sice těžko, ale život bez něj by byl prázdný a smutný. Přestěhují se do velkého domu, kde má Marley obrovskou zahradu. Děti rostou a Marley bohužel stárne. Přesto, že byl nejhorším psem na světě, prožil ten nejlepší život s milujícími páníčky.

Celou knihu se člověk trhá smíchy a konec obrečí. Takovéhle knihy prostě stojí za to číst.
Jelikož je autor novinář, líčí příběh Marleyho čtivě a naprosto zábavným způsobem. Není nic, co by se mu dalo vytknout, protože je to pravdivý příběh. Příběh plný humoru, pohrom, psí lásky a nakonec i smutku.
Někdo by si možná řekl, že popis psího života není nic extra zajímavého. Podle mě ale autor udělal dobře, když se rozhodl, vzpomínky na svého psa sepsat do knihy. Určitě musely být skvělé i jeho sloupky o Marleym v novinách.
Rozhodně je to dobrá kniha, ale ten konec je až srdcervoucí.

Určitě velká většina zná filmové zpracování (Marley a já). Herecké obsazení je senzační a film celkově je taky velmi povedený. Mohla bych se na něj koukat denně. Jediný problém je, že ho nikdy nedokoukám. Jakmile Marley onemocní, je to opravdu smutný. Knížka je akorát lepší v tom, že je tam daleko víc Marleyho katastrof.

Příběh malého štěněte, který vyroste v nenapravitelného psa a i po smrti je milován, nemá chybu. Každý, kdo má doma nějakého toho chlupatého kamaráda, dokáže pochopit autorovo lásku k Marleymu. A rozhodně stojí za to, aspoň jednou si jí přečíst. Za mě a mého psího miláčka je to 5 hvězdiček z 5.

Malá a roztomilá Zlodějka knih

12. února 2015 v 17:49 | Barbra |  Recenze knih
Recenze knihy - Zlodějka knih (Markus Zusak)



Každá kniha je něčím výjimečná. Buď je to poutavý příběh, zajímavé postavy, a nebo nečekaný konec. Důležitou roli však bezpochyby má i vypravěč. A když je vypravěčem samotná Smrt, je to o to víc lákavější...

Smrt vypráví příběh devítileté Liesel, která žije v nacistickém Německu v roce 1939. Její matka je nucená se jí i jejího mladšího bratra vzdát, ale ten zemře. Na pohřbu se Smrt poprvé setkává s Liesel a pozoruje jí. Liesel tu ukradne hrobařskou příručku. Sice neumí číst ani psát, ale je knihou naprosto fascinována.
Dostane se do rodiny pěstounů Rosy a Hanse. Rosa je přísná, ale s Hansem naváže Liesel blízký a přátelský vztah. Dokonce jí naučí číst a psát.
Ve škole se seznámí s Rudym, se kterým zažívá dobrodružství, mimo jiné i krádeže. Díky starostově ženě, která truchlí po synovi, může Liesel číst v jejich knihovně. Rosa je pradlena a když starostka kvůli krizi odmítne prádlo, začne Liesel krást jejich knihy z knihovny.
Jednoho dne se u dveří pěstounů objeví Max - syn Hansova dávného přítele. Max je Žid, a proto ho schovají ve sklepě. Protože je ale zima, je tu obrovské chladno a Max onemocní. Lisel k němu chodí, čte mu a stará se o něj. Max se díky tomu brzy uzdraví. Na město je však pořádán nálet a Německo je ve válce.

Páni! Tohle jediné slovo, vystihne celou knihu. Po přečtení jsem ještě dlouho seděla a přemýšlela nad ní.
Smrt jako vypravěč byla zajímavá a originální volba. Pravdou ale je, že chvilkami se díky tomu příběh táhl a stával se lehce nudným. Samotný příběh byl ale silný, jedinečný a dotkl se srdce. Alespoň toho mého.
Pozadí válečného Německa ve mě vyvolávalo dva naprosto odlišné pocity. Úžas a pocity hrůzy. Nevím, který převažoval, ale obojí bylo intezivní.
Líbila se mi moc malá Liesel a její vztah s Hansem. Kontrast mezi přísnou macechou a přátelským otčímem byl zajímavý. Postava Maxe byla skvělá, to byla další silná linie příběhu. Rudy byl taky hodně fajn a zajímavá postava.
Největší emoce a zážitek ve mě vyvolalo ale nejspíš finále knihy. Smrt pěstounů, Rudyho, setkání s Maxem a všechno ostatní.

Pokud budete mít možnost, rozhodně bych doporučila alespoň filmové zpracování (Zlodějka knih). Skvěle vybrané herecké obsazení, co se týče Liesel a Hanse. A závěr knihy byl skvěle zpracován. Musím říct, že film ve mě zanechal asi mnohem větší a silnější pocit. Společně s knihou ale tvoří nezapomenutelný zážitek.

Je to jiné, než co jsem měla doposud možno přečíst. Kniha v sobě má něco, co v jiných knihách nenajdete. Autor psát určitě umí. Pravda, více jak 500 stránek není velkým lákadlem. Ale jádro příběhu je skvělé. Váhám, jak ohodnotit. Film by dostal asi čtyři, ale knize dávám 3 hvězdičky (s velkým plus) z 5.

Kam dál